Naše aktivity: KOLOBEH z Řípu do Prahy | Tandemové seskoky | Paraškola Odyssey | Květinářství | Boot camp s Hankou Dvorskou | Glukometry
Our activities: Tandem Jumps | Boot camp with Hanka Dvorska

Kontakt

Radlická 28, 150 00 Praha 5
tel.: 251 562 285

Kontaktní e-mail: info@hajd.cz

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Jaroslav Dvorský:
   e-mail: dvorsky@hajd.cz
   tel.: 603 255 976


 

Skripta

Úvodní strana / Parašutismus / Učební text

Základní informace pro účastníky parašutistického provozu

 
Pravidla chování na letišti

Jedním z nejdůležitějších předpokladů bezpečnosti při provozováni leteckých sportů - tedy i parašutismu -je dobrovolná kázeň každého účastníka výcviku nebo provozu, to znamená dodržování následujících specifických pravidel. Každý tak pomáhá předcházet mimořádným událostem a škodám na zdraví a majetku. V neposlední řadě platí všechno obdobně i pro ostatní návštěvníky letiště.

Všeobecná pravidla

Veškerá letištní plocha slouží především k pohybu letadel a platí na ní určitá pravidla (podobně jako je tomu u motorových vozidel a silnic), proto na ni můžeme vstoupit pouze v doprovodu osoby znalé, navíc přímo do provozní plochy jenom se souhlasem vedoucího letového provozu nebo řídicího létání.

Hangár slouží především k uskladnění a údržbě letadel, budeme-li chtít ukojit svoji zvědavost, potom raději tehdy, když tam někdo bude. Požádá-li Vás někdo o pomoc při přemisťování letadla nebo při manipulaci s hangárovými vraty, klidné mu vyhovte, ale měli by jste vědět, že ne o každé místo na letadle se můžete opřít, abyste ho nepoškodili nebo si zbytečně nepřiskřípli prsty pohyblivými částmi. Zrovna tak hangárová vrata při zavírání jsou Vašim prstům velmi nebezpečná!!!

Svévolný pobyt v budově aeroklubu bez vědomi pověřené osoby v době, kdy neprobíhá výcvik, může vést k nemilému překvapení, nikdo z uživatelů budovy není totiž povinen prohlížet ji před uzamčením. Na výcviková zařízeni je povolen vstup a provoz na nich pouze v přítomnosti instruktorů.

V prostorách aeroklubu je všeobecné zakázáno kouřit. Kouření je povoleno pouze ve vyhrazených prostorách. V každém případě je přísné zakázáno kouřit při balení padáků, při strojení do padáků, v hangáru, u letadel a v místě plněni a skladování pohonných hmot.

Co se týká všeobecného pořádku, každý se určité pohybuje raději v čistém a pěkném prostředí. Můžete nám hodně pomoci i Vy, alespoň tím, že v areálu letiště neodhodíte volně ani jediný odpadek. Přijdete-li na provoz, měl by o tom vědět Váš instruktor. Zrovna tak, chcete-li z výcviku nebo provozu odejit dříve, pak jedině se souhlasem řídicího seskoků nebo instruktora. Nejlépe je oznámit tuto skutečnost už na začátku před zahájením. Při provozu jsou k jeho zabezpečení a řízení určeni řídící létání, řídicí seskoků a provozní směna - dle rozsahu provozu. Těmto jsou podřízeni všichni ostatní účastnici provozu.

Nebudete-li si někdy s něčím vědět rady, obraťte se s důvěrou na členy svého klubu a instruktora Pravidla při výcviku a provozu

 
Pravidla parašutistického provozu

Příchod na letiště - buď dochvilný - ihned po příchodu se převlékni do „sportovního", na uložení svých svršků si s sebou dones tašku. Na začátku Vás instruktor seznámí s programem na tento den. Za zapůjčený materiál osobně odpovídáte a bude od Vás po skončení vyžadován kompletní. Při přípravě provozu nám pomozte s jeho chystáním.

Balení padáku se provádí pouze na balicích stolech za přítomnosti instruktora. Instruktor osobně provádí potřebné úvazy a předepsané kontroly. Instruktorovi nahlaste každou závadu, kterou při balení zjistíte. Po zabalení padáku vyplníte padákový záznamník. Pro první seskoky balí padáky instruktoři. Při baleni je zakázáno kouřit, jíst a vzdalovat se od padáku.

Strojení do padáku - Do padáku se strojíme ve dvojici. Dbáme na to, aby všechny popruhy byly správně dotaženy a volné konce zastrčeny. Po ustrojení, se vším potřebným pro seskok, odejdeme na čáru kontroly. Po kontrole už nikam neodcházíme a nic neupravujeme na výstroji bez vědomí instruktora.

Nástup do letadla - při nástupu dáváme pozor, abychom o něco nezachytili uvolňovačem nebo výtažným lanem a padáky si neotevřeli. V letadle si sedneme na své místo a levou rukou držíme výtažné lano (po zakotvení).

Chováni po dopadu - sbalíme padák a odejdeme na stojánku. Dbáme na to, abychom vrchlík nevláčeli za sebou nebo po něm nešlapali a také abychom cestou něco neztratili. Řídicímu seskoků nebo jeho zástupci nahlásíme provedeni seskoku, případné závady nebo zraněni. V padákovém záznamníku vyplníme provedeni seskoku a k padáku doplníme lano s vakem. POZOR - přistaneme-li do vzletové a přistávací dráhy, co nejrychleji ji uvolníme - musí být neustále volná pro přistávající a startující letadla!)!! Taktéž, chceme-li ji přejit cestou na stojánku (místo kde se balí padáky), pak jedině v případě, že zrovna

nic nepřistává nebo nastartuje.

Poseskokový rozbor - každý parašutista je povinen zůstat na stojánce, až do ukončení provozu, nerozhodne-li řídící seskoků jinak. Po provozu pomůžeme s uklizením materiálu a vrátíme vše, co jsme měli zapůjčené. Po provozu se koná po seskokový rozbor, na který se dostaví všichni účastnici provozu.

 
Provozní limity

Zákaz seskoků

Parašutistického provozu se nesmi zúčastnit žádná osoba, jejíž schopnost provádět seskoky je snížena vlivem alkoholu, léků, omamných prostředků, nemoci, úrazu nebo nevolnosti. Kontrolní orgány všech stupňů, jakož i orgány ÚCL, mají právo provést kontrolní zkoušku na alkohol. Účastník provozu, u něhož bude mít zkouška pozitivní výsledek, bude vyloučen z provozu. Odmítne-li se podrobit zkoušce, bude proti němu postupováno jako při pozitivním výsledku zkoušky.

Zařazování do výcviku

Do parašutistického výcviku mohou být zařazeni uchazeči, kteří splní následující podmínky:

  • zdravotní způsobilost
  • žádost o zařazení do výcviku, schválená výborem klubu a u osob mladších 18 let ověřený
    písemný souhlas rodičů nebo jejich zákonných zástupců
  • dovršeni 15 let v roce, ve kterém budou prováděny seskoky
  • uzavřené úrazové pojištěni vztahující se na parašutismus - není podmínkou

Parašutistické kategorie

Podle stupně dovednosti se parašutisté děli do několika kategorií (ŽÁK, A, B, C, D aj. dle V-PARA-1). V průběhu základního výcviku je parašutista v kategorii ŽÁK.

Zdravotní způsobilost

Všichni parašutisté musí mít platnou lékařskou prohlídku v ústavu leteckého zdravotnictví. Platnost prohlídky je 24 měsíců, pokud oprávněný lékař nestanoví jinak. Platnost potvrzuje regionální inspektor do průkazu parašutisty.

Přezkoušení žáků

Neprovede-li parašutista seskok do 2 měsíců od závěrečných zkoušek, musí je opakovat.

Maximální počet seskoků

V průběhu jednoho dne může parašutista - kategorie ŽÁK provést maximálně 3 seskoky.

Meteorologické podmínky

Maximální rychlost větru při zemi - při seskocích začátečníků může být 6 m/s.

Doskoková plocha

Označuje se čtyřmi oranžovými plachtami o rozměrech 5x1 m sestavenými do tvaru kříže s volným čtvercem 1x1 m uprostřed.

Sbalení jednoho ramene kříže znamená zákaz seskoků žáků. Sbalení dvou protilehlých ramen kříže znamená dočasný zákaz seskoků - letadlo zůstává na okruhu. Sbaleni celého kříže, všech čtyř ramen, znamená zákaz seskoků a také příkaz k okamžitému přistání výsadkového letadla. Parašutista, který zpozoruje změnu ve vytýčení, je povinen upozornit na ni výsadkového průvodce, i když stoji ve dveřích a čeká na pokyn k výskoku.

 
Výstroj a výzbroj

Použití a kompletace padáků

Při všech seskocích padákem, kromě nouzových, musí být použito kompletu hlavního a záložního padáku.

Výstroj

Mezi nezanedbatelné složky výcviku patři výstroj parašutisty. Abychom se při seskocích cítili pohodlně a

bezpečně, musí tomu odpovídat naše výstroj. Čím pohodlněji se budeme cítit, o to menší bude předpoklad rušivých vlivů při samotných seskocích. Řekněme si tedy něco o výstroji.

Kombinéza

Samotná kombinéza nechrání jen naše tělo, ale je přizpůsobená na podmínky volného pádu. Důležité je, abychom se v kombinéze cítili pohodlně. V žádné části nám nesmí být úzká a nesmí nás omezovat v pohybu.

Přilba

Má sloužit, jako ochrana hlavy před úderem v letadle či za volného pádu. Opět je důležité, aby přilba netlačila a nebyla velká.

Brýle (používají se u volných pádů)

Protože rychlost volného pádu je okolo 200 km/hod., je potřebné chránit si zrak co nejlépe. Brýle by neměly zkreslovat okolí barvou ani tvarem. Nejlepší brýle jsou z bezbarvé fólie takového tvaru, který nebráni perifernímu vidění.

Rukavice

Používání rukavic je individuální. Nejčastěji je používáme v chladném počasí. Pokud se rozhodneme je používat, vybereme si takové, které nebudou omezovat naši manipulační schopnost rukou.

Obuv

Při seskoku používáme vysoké kožené tenisky se zpevněným kotníkem.

Výškoměr

Úlohou výškoměru je přesně stanovit výšku v kterémkoliv okamžiku seskoku. Při seskocích používáme výškoměr, který je přehledný, jedno-obrátkový a s rozsahem postačujícím pro výšku seskoku. Výškoměr musí být umístěn na takovém místě, na které dobře vidíme (prsní popruh).

Padák

Při výcviku používáme cvičný klouzavý padák v tandemovém uspořádáni. To znamená, že hlavni i záložní padák jsou v jednom obalu. Hlavní padák je typu křídlo a záložní padák je kruhového tvaru.

Nůž

Nachází se v kapsičce na levém nožním popruhu. Slouží pro odříznutí šňůr, které by se nám při seskoku omotaly kolem těla, bránily by plné funkci hlavního nebo záložního padáku a nebylo by možné je odstranit jinak (Poslední záchranný prvek - velmi riskantní a i pro zkušeného parašutistu velmi obtížné proveditelný). Po použití nože musí většinou následovat provedení odhozu a otevření záložního padáku. Při tomto úkonu je potřeba neustále sledovat výšku.

Jak dobrá výstroj, tak i dobré teoretické znalosti jsou potřebné na úspěšné zvládnutí každého seskoku. Seskok není jen samotný volný pád, ale začíná ustrojením do padáku, nastoupením do letadla a končí bezpečným přistáním, a o každé fázi seskoku je potřebné něco vědět. Čím více budeme o seskoku vědět, tím lépe ho zvládneme.


Padákový komplet

Padákový komplet se skládá z těchto části:

Výtažný padáček (volné pády - ruční otevíráni)

Jeho úkolem je vytáhnout kontejner s vrchlíkem z obalu padáku.

Spojovací lemovka (volné pády - ruční otevíráni)

Spojuje výtažný padáček s kontejnerem.

Výtažné lano

Slouží k automatickému otevírání obalu hlavního padáku při seskocích nováčků.

Kontejner

Slouží k uložení vrchlíku se šňůrami.

Brzdící plátno (Slider)

Zmírňuje dynamický náraz a přetížení, které vzniká v důsledku prudkého zbrzdění volného pádu.

Vrchlík se šňůrami

Vrchlík má tvar obdélníku a profil křídla. Vpředu je náběžná hrana, kterou se vrchlík plní při letu vzduchem. V zadní části je odtoková hrana. Pomocí řídících šňůr odtokovou hranu deformujeme a tím padák řídíme. Samotný vrchlík se skládá ze dvou vrstev látky a ty dohromady spojuji nosná žebra, která vytvářejí komory. Dvě komory vytvářejí kanál. Na spodním potahu vrchlíku jsou navázány nosné šňůry a šňůry řídicí.

Šňůry s řídícími madly

Slouží k řízení vrchlíku. Nacházejí se na zadních popruzích volných konců. Volné konce

Spojují dohromady nosné šňůry vrchlíku s nosným postrojem. Tříkroužkový systém

Slouží k jednoduchému a bezpečnému oddělení volných konců od nosného postroje při odhozu hlavního padáku.

Nosný postroj

Slouží pro upevnění padáku na tělo parašutisty a současně rozkládá dynamický náraz při jeho otevření. Na nosném postroji je uvolňovač hlavního padáku, uvolňovač záložního padáku a odhozový uvolňovač. Na prsním popruhu nosného postroje bývá umístěn také výškoměr.

Obal padáku

Ve vrchní části obalu je uložen záložní padák a ve spodní části je uložen padák hlavni. Tomuto uspořádáni říkáme tandemové.

Odhozový uvolňovač

Červená peřinka na pravé straně - slouží k rychlému a bezpečnému odpojeni hlavního padáku od nosného postroje parašutisty při závadě.

Uvolňovač záložního padák

Kovová klika na levé straně - slouží k otevření záložního padáku po odhozu hlavního.

Záložní padák

Slouží k záchraně parašutisty v případě selháni hlavního padáku.

 
Vlastní průběh seskoku

Ustrojení do padáku

Ustrojeni do padáku musíme provést v dostatečném časovém předstihu před nástupem do letadla. Potom určitě nezapomeneme na žádnou část a udržíme si potřebnou pohodu před seskokem. Nezapomeneme si zkontrolovat uzavřeni hlavního a záložního padáku, uchyceni uvolňovačů, nastaveni výškoměru, dotaženi všech popruhů a také, jestli máme v levé nožní kapsičce nůž.

Příprava na seskok

Před každým seskokem je důležitě si vše zopakovat. Nejlepším způsobem je dokonale si představit každou fázi seskoku a uvědomit si, v jaké poloze by mělo být naše tělo, kam je třeba se dívat, jak mít ruce a nohy a jak vykonávat to co máme. Takové individuální zopakování seskoku je základem každého úspěchu. Při stoupání letadla je dobré si všímat okolí, kudy letadlo letí a podívat se na doskokovou plochu shora.

Určení bodu výskoku

Přistáni na vytyčenou doskokovou plochu si vyžaduje nejen správné řízení, ale i určení správného bodu výskoku. Tento bod musí být určen tak, aby při normálním aktuálním větru byla doskoková plocha v okruhu dosahu nejen hlavního, ale i záložního padáku. To znamená být po otevření padáku snášen směrem k doskokové ploše a ne od ní. Na určení tohoto bodu používáme zaměřovači stuhu (fléru), která se vyhazuje přesně nad vytyčeným místem doskokové plochy ve výšce předpokládaného otevření padáku. Rychlost klesání stuhy je přibližně stejná jako rychlost klesání na otevřeném padáku, a proto nám ukáže směr a vzdálenost zanášení větrem. Spojnice mezi místem dopadu této stuhy a doskokovou plochou je výsledná dráha zanesení. Jestliže tuto vzdálenost přeneseme od doskokové plochy ve směru spojnice, dostáváme bod výskoku. Velmi důležité je správně navést letadlo nad bod výskoku se správnou vertikální a horizontální korekcí náklonu letadla.

Výskok

Úlohou správného výskoku je uložit tělo parašutisty správné na relativní vítr, který v počáteční fázi směřuje proti směru letu, a až při docílení kritické rychlosti má směr přesné kolmo na horizont. Proto výsledná dráha parašutisty od výskoku má tvar balistické křivky. Její tvar je ovlivněn dopřednou rychlostí letadla, odporovou plochou těla parašutisty a zemskou přitažlivostí.

Při prvních seskocích vyskakujeme rovně ze dveří. Pokrčíme nohy v kolenou, ruce přitiskneme na sebe a dáme je na podbřišek, bradu přitiskneme na prsa, zpevníme celé tělo a rázně vykročíme vpřed (alespoň metr od trupu letadla), tak abychom padali nohama směrem k zemi. Ihned po výskoku přitiskneme nohy k sobě, aby se nám mezi ně nedostaly šňůry a odpočítáme nahlas 121, 122,123,124 (4 vteřiny, tuto dobu potřebuje vrchlík k plnému otevření).

Otevření padáku a hlavní úkony po otevření

Výskok - po výskoku z letadla počítáme 121, 122, 123, 124. Za tento čas by mělo dojit k naplnění
vrchlíku vzduchem.

1. Kontrola vrchlíku - vizuálně zkontrolujeme naplněný vrchlík, zda nedošlo při jeho otevření k závadě.
2. Pokud se vrchlík správně otevřel, tak souměrným stáhnutím řídících madel na úroveň pasu padák
odbrzdíme a podle potřeby stahováním řídících madel (pumpujeme) padák navztlakujeme.

3. Orientace v prostoru - po odbrzdění provádíme kontrolu okolního prostoru, zda se v naší blízkosti nenachází další parašutisté, se kterými bychom se mohli střetnout. Pokud je všechno v pořádku, otočíme padák směrem k doskokové ploše.

4. Zkontrolujeme pohledem uvolňovače, jestli jsou správně na svých místech a při otvírání padáku se neuvolnily.

5 Zkontrolujeme tříkroužkový systém, jestli je v pořádku zapojen.

Zkontrolujeme karabiny spojující volné konce se šňůrami vrchlíku.

Řízení - při prvních seskocích si v dostatečné výšce vyzkoušíme všechny letové a řídící režimy.
Padák řídíme tak, abychom ho v dostatečné výšce přivedli k výchozímu bodu pro závěrečné
přiblížení.

 
Ovládání vrchlíku typu křídlo

Na rozdíl od kruhových padáků tento nepadá, ale klouže po mase vzduchu. Profil vrchlíku je velmi podobný profilu křidla letadla, a proto i zde platí stejné aerodynamické zákony.

Vznik vztlaku

Nesouměrný profil nosné plochy (vrchlíku) způsobuje, že vzduch obtéká její horní stěnu větší rychlostí než spodní (horní potah je delší). Podle Bernoulliho rovnice je tlak na horní stěnu menší než na stěnu spodní a na celou nosnou plochu působí aerodynamická vztlaková síla Fy. Na nosnou plochu působí ještě proti směru pohybu odporová síta Fx. Výslednicí obou těchto sil je tzv. výsledná aerodynamická síla F.

Základní režimy klesání

1. Plné klouzáni: Dosahuje padák při úplném vypuštění řídicích madel. Při tomto
režimu má padák největší dobřednou rychlost 12 m/s, a proto ho používáme při potřebě co největšího horizontálního přemístěni.

2. Poloviční klouzání: Dosahuje padák při stáhnutí řídících madel do úrovně ramen. V tomto režimu je dopředná rychlost asi poloviční. Používáme ho při přesnějším vedení padáku na cíl, kde povolením nebo přitažením řídicích madel plynule regulujeme dobřednou rychlost padáku.

3. Plné brzděni: Dosahuje padák při stáhnutí řídících madel do úrovně pasu. V
tomto režimu téměř úplně zastavíme dopřednou rychlost padáku. Tento režim
používáme většinou v závěrečné fázi přistáni a při seskocích na přesnost
přistání.

4. Přebrždění: Je stav, kdy vrchlík přestává mít svoje aerodynamické vlastnosti a stává se neovladatelným. Tohoto stavu dosáhneme úplným stažením řídících madel. Pro běžné řízeni ho nepoužíváme a je nebezpečné hlavně v závěrečné fázi přistání. Když se padák dostane do stavu přebrzdění, pomalým povolením řídicích madel asi o 20 cm ho znovu přivedeme do plynulého režimu letu.


Základní režimy řízení

Otáčeni při plném klouzání: Dosáhneme stáhnutím pravého madla, když se
chceme otáčet doprava, nebo levého madla, když se chceme otáčet doleva. Při
takovém otáčení opisuje vrchlík otáčku na velkém poloměru, a proto ho používáme
při hrubém manévrováni nebo při vícenásobné otočce na shazování výšky.

Otáčení při polovičním brzděni: Dosáhneme tak, když v režimu polovičního
brzděni dotáhneme řídicí madlo na příslušné straně. Je to nejpoužívanější druh
otáčení, protože samotná zatáčka je o poměrně malém poloměru. Je pomalejší, což
umožňuje přesnější naváděni padáku na cil. Oproti předchozí zatáčce zde dochází
k menší ztrátě výšky.

Otáčeni při zabrzdění: Dosáhneme přitáhnutím příslušného řídicího madla v
režimu plného brzdění. Takové otáčeni používáme jen při seskocích na přesnost
přistání, a to jen v závěrečné fázi přiblížení (při prvních seskocích nepoužíváme).


Pří provedení Jakékoliv zatáčky je vždy potřeba sledovat prostor do kterého zatáčíme (první pohled, potom zatáčka). Na padáku se zásadně při čelním přiblíženi parašutistů vyhýbáme vpravo; jinak do volného prostoru za parašutistou, který před námi projíždí a kříží naši dráhu.

Systém přiblížení padáku k cíli

Podobnost klouzavých padáků s letadly způsobila, že i parašutisté používají způsob závěrečného přistáni jako letadla. Vycházíme z tzv. létáni po okruhu, kde se letadlo přibližuje k cíli postupnými devadesáti stupňovými zatáčkami. Výchozí bod je vzdálený asi 100 m bočné od místa přistání ve výšce asi 300 m. V tomto bodě letíme přesně po větru až do bodu 3. zatáčky, který je vzdálený od výchozího bodu o boční vzdálenost od místa přistání. Tady se otočíme o 90° bokem na vítr a letíme stejnou vzdálenost po bod 4. finální zatáčky. Znovu se otočíme o 90°, čímž bychom se měli dostat přesně do směru přistání proti větru. Vzdálenost výchozího bodu od místa přistání budeme zkracovat s rostoucí silou přízemního větru při zachováni konstantní výšky výchozího bodu.


Přistání

Základní zásadou přistání na padácích typu křídlo je přistání proti větru. Je nutné se vyvarovat přistání při takových režimech, které jsou doprovázeny zvýšenou rychlostí klesání, a to při ostré zatáčce nebo při přebrzdění. Hlavně při prvních seskocích je nutné, abychom se v dostatečné výšce otočili proti větru a měli čas se připravit na přistáni. To znamená minimálně ve výšce 100 m musíme být otočeni proti větru. Proto je dobré, už před seskokem, sledovat směr a sílu přízemního větru a přistávání ostatních parašutistů. Při samotném seskoku sledujeme směr přízemního větru pomocí větrného rukávu nebo stuhy (fléry) hlavně v poslední fázi letu. V případě, že zjistíme v malé výšce (pod 30m) nad zemí, že nejsme proti větru, nesnažíme se za každou cenu otočit do tohoto směru. V nedostatečné výšce by se nám při zatáčce nemuselo podařit navztlakovat vrchlík a mohli bychom si při dopadu při zvýšené pádové rychlosti přivodit těžký úraz. V tomto případě je lepší přistávat ve směru, ve kterém se nacházíme a připravit se na tvrdší přistání a para kotoul. Místo na přistání si vybereme dostatečné velké, bez překážek. Je lepší přistát dál, než zbytečné zranit sebe nebo ostatní. V žádném případě nepřistáváme za vyšší budovy, stromy nebo jiné překážky, kde se vytváří nebezpečné proudění vzduchu, které může způsobit kolaps padáku. V okamžiku otočení proti větru, v dostatečné výšce, padák vypustíme. Několik metrů nad zemí (5 m) začneme plynule a souměrně přitahovat obě řídící madla tak, abychom v momentě dotyku se zemí padák přibrzdily na 80-90%. Nohy při přistání držíme pod sebou a jsme připraveni v případě potřeby udělat pár rychlejších kroků (popoběhnout). Při přistání nikdy nepřednožujeme. Kdybychom padák zastavili v okamžiku, kdy jsme ještě několik metrů nad zemí, nesmíme řídící madla prudce vypustit, ale velmi pozvolna je popustíme (o 20 cm) a připravíme se na tvrdší přistání. Po přistání, stáhnutím libovolného řídícího madla, vylijeme vzduch z vrchlíku. V případě, že přistaneme do vzletové a přistávací dráhy, snažíme se ji co nejrychleji opustit (dáváme pozor na letadla). Pokud by došlo ke špatnému vysazení a bylo by naprosto zřejmé, že nedopadneme na doskokovou plochu, je třeba si v dostatečné výšce najít náhradní přistávací plochu (louka, pole, místo bez překážek). Pozor na silnice, projíždějící řidiči sledují prostor před sebou, nikoliv nad sebou! Vždy se snažíme přistávat na travnatou plochu.

 
Řešení zvláštních situací

Stejně jako každý sport i tento v sobě skrývá určité procento nebezpečí a rizika. Kvalitní znalosti řešení zvláštních situací může riziko podstatné snížit. Při řešení každé zvláštní situace bychom měli postupovat podle určitých základních bodů.

Co nejpřesněji posoudit vzniklou situaci.

Správně se rozhodnout pro řešení dané situace.

Řešeni této situace (Nebát se v případě potřeby použit odhoz a záložní padák).

Důležité je zachovat rozvahu a řešit situaci s chladnou hlavou. Rozhodnout se rychle a bezchybné. Je potřebné otevřít padák v takové výšce, abychom mohli bezpečně zvládnout každou nepředvídanou situaci. Musíme si uvědomit, v jaké výšce se nacházíme a kolik času můžeme strávit rozhodováním. Pokud se rozhodneme pro odhození hlavního padáku, měli bychom to provést do 800 m, (min 600 m) nad terénem. Samozřejmě, když zjistíme v jakékoliv výšce, že nad sebou nic nemáme, musíme tuto situaci okamžité řešit pomocí záložního padáku! Je dobré se naučit otevírat hlavni padák ve stejné výšce tak, aby se vrchlík naplnil do 1000 m (volné pády), což nám poskytne dostatek času na řešení případné závady. Na spřažený odhoz, přístroje pro aktivaci padáku a radiostanici nikdy nespoléháme. Vždy se snažíme situaci řešit sami, protože přístroje mohou selhat.

Zvláštní situace, které mohou vzniknout, bychom mohli rozdělit do několika základních skupin:

  • Zvláštní situace před otevřením padáku.
  • Zvláštní situace vzniklé pří otevírání padáku.
  • Zvláštní situace vzniklé při otevírání záložního padáku
  • Kolize parašutistů na otevřeném padáku
  • Zvláštní situace před otevřením padáku

Do této skupiny zařazujeme závady na výstroji zpozorované při stoupáni letadla, předčasné otevření padáku a nouzové opuštěni letadla. Před každým výskokem bychom si měli vizuálně zkontrolovat svoji výstroj. To znamená zkontrolovat si upevnění výškoměru, přilby, všech uvolňovačů a od instruktora si nechat zkontrolovat uzavření obalu padáku, čímž se vyvarujeme předčasného otevření hlavního nebo záložního padáku. Touto kontrolou se ujistíme, že výstroj je v pořádku.

Předčasné otevření padáku

V případě předčasného otevřeni hlavního nebo záložního padáku okamžitě uvědomíme instruktora a přesuneme se dále od dveří. Jestliže dojde k předčasnému otevření hlavního padáku ve dveřích a nám se nepodaří padák vtáhnout zpět do letadla, pak vyskočíme za plnicím se vrchlíkem a přistaneme na otevřeném padáku, pokud je funkční. Pokud ne, tak samozřejmé provedeme odhoz a otevřeni záložního padáku.

Nouzové opuštění letadla

Při rozkazu k nouzovému opuštění letadla se podle výšky rozhodneme pro otevření hlavního nebo záložního padáku (pod 500m je výhodnější použít záložní). Po otevření padáku se věnujeme hlavně orientaci. Jsme-li snášeni mimo letiště, hledáme bezpečnou náhradní přistávací plochu.

Předčasné vypadnutí z letounu

Po otevření padáku se věnujeme hlavně orientaci. Jsme-li snášeni mimo letiště, hledáme bezpečnou náhradní přistávací plochu.

Zvláštní situace vzniklé při otevírání hlavního padáku Parašutista zůstal viset pod letounem

K této události může dojit v důsledku zachycení volné části výtažného lana za tělo parašutisty v důsledku chybného zabalení padáku (spojeni výtažného lana s vrchlíkem)

Dáme signál vysazovači, že jsme v pořádku. Vysazovač provede odříznutí výtažného lana. Po odříznuti počítáme 121, 122, 123, 124 a pokud je padák funkční provedeme automatické úkony a pokračujeme v řízení padáku. Pokud funkční není, provedeme odhoz hlavního a otevření záložního padáku. Podíváme se na oba uvolňovače, uchopíme uvolňovač odhozu pravou rukou, uvolňovač záložního padáku levou rukou, pevně je stiskneme, zakopneme nohy, vytrhneme uvolňovač odhozu a vytáhneme jej na délku ruky, poté vytrhneme uvolňovač záložního padáku a vytáhneme jej na délku ruky.

Při předčasném otevření hlavního padáku ve dveřích letadla a následným zachycením šňůr nebo vrchlíku za výškovku nebo ostruhové kolo, provedeme již uvedeným způsobem odhozeni hlavního padáku a otevření záložního padáku.

Po vytrhnutí uvolňovače se nic neděje (pokračovací výcvik volných pádů)

Jestliže jsme si jistí, že jsme uvolňovač vytrhli a po uplynutí doby plnění vrchlíku se nic neděje, vizuálně se přesvědčíme, jestli nemáme přisátý výtažný padáček. Změnou polohy by se měl padáček uvolnit. Jestliže se dále nic neděje, podíváme se na oba uvolňovače, uchopíme uvolňovač odhozu pravou rukou, uvolňovač záložního padáku levou rukou, pevně je stiskneme, zakopneme nohy, vytrhneme uvolňovač odhozu a vytáhneme jej na délku ruky, poté vytrhneme uvolňovač záložního padáku a vytáhneme jej na délku ruky. Jestliže nemůžeme najít uvolňovač hlavního padáku, nebo se nám vysmekl z ruky, pokusíme se ho ještě najit. Když se nám to nepodaří, ani na druhý pokus, otevřeme záložní padák již popsaným způsobem.

Padáček s kontejnerem odskočil, ale vrchlík zůstal v kontejneru

V tomto případě padáme volným pádem. Neváháme a provedeme odhoz hlavního padáku a otevřeni záložního padáku. Podíváme se na oba uvolňovače, uchopíme uvolňovač odhozu pravou rukou, uvolňovač záložního padáku levou rukou, pevné je stiskneme, zakopneme nohy, vytrhneme uvolňovač odhozu a vytáhneme jej na délku ruky, poté vytrhneme uvolňovač záložního padáku a vytáhneme jej na délku ruky.

Vrchlík se naplnil jen částečně

V tomto případě padáme stabilizovaným pádem velkou rychlosti po nohách (může nastat rotace). Odbrzdíme padák oběma řídicími madly a třikrát těmito madly zapumpujeme na délku celých rukou. Pokud se padák neotevře, hned provedeme odhoz hlavního padáku a otevření záložního padáku. Podíváme se na oba uvolňovače, uchopíme uvolňovač odhozu pravou rukou, uvolňovač záložního padáku levou rukou, pevné je stiskneme, zakopneme nohy, vytrhneme uvolňovač odhozu a vytáhneme jej na délku ruky, poté vytrhneme uvolňovač záložního padáku a vytáhneme jej na délku ruky.

Rotace do pravé nebo levé strany

Opět padák nejprve odbrzdíme a pokusíme se zjistit příčinu rotace. Případnou rotaci se pokusíme zastavit polovičním stáhnutím opačné řídící šňůry (po rameno příslušné ruky), když se nám ji nepodaří zastavit, provedeme odhoz hlavního padáku a otevření záložního padáku. Podíváme se na oba uvolňovače, uchopíme uvolňovač odhozu pravou rukou, uvolňovač záložního padáku levou rukou, pevně je stiskneme, zakopneme nohy, vytrhneme uvolňovač odhozu a vytáhneme jej na délku ruky, poté vytrhneme uvolňovač záložního padáku a vytáhneme jej na délku ruky.

Šňůra přes vrchlík

V tomto případě je vrchlík hlavního padáku pravděpodobně nefunkční, a proto provedeme odhoz hlavního padáku a otevření záložního padáku. Podíváme se na oba uvolňovače, uchopíme uvolňovač odhozu pravou rukou, uvolňovač záložního padáku levou rukou, pevně je stiskneme, zakopneme nohy, vytrhneme uvolňovač odhozu a vytáhneme jej na délku ruky, poté vytrhneme uvolňovač záložního padáku a vytáhneme jej na délku ruky.

Krajní kanály se nenaplnily vzduchem (běžný jev, stává se u lehčích osob na předimenzovaném padáku).

Nejprve padák odbrzdíme. Několikanásobným stáhnutím řídících madel na délku celých rukou a následným povolením (pumpováním) by se měly kanály naplnit. Pokud je naplněno alespoň 5 prostředních kanálů (10 komor) a padák je ovladatelný, je možno sním přistát. Pokud se nám jeví nefunkční provedeme v dostatečné výšce odhoz a otevření záložního padáku.

Brzdící dečka (slider) zůstává v horní části šňůr

Nejprve padák odbrzdíme. Několikanásobným stáhnutím řídicích madel na délku celých rukou a následným povolením (pumpováním) by se měla dečka uvolnit a sjet dolů. Pokud nesjede opět musíme zhodnotit funkčnost vrchlíku a případné provést odhoz a otevřeni záložního padáku.

Roztržený vrchlík nebo nosné šňůry

Zde záleží na rozsahu poškození a tím ovlivnění aerodynamických vlastností padáku. Po kontrole funkčnosti se rozhodneme buď pro přistání na tomto padáku při zvýšené opatrnosti, nebo pro odhoz hlavního padáku a otevření záložního. Pokud se rozhodneme pro přistání na takto poškozeném vrchlíku, tak pod 800m (min 600 m), už bychom neměli toto rozhodnutí změnit.

Roztrhnutá nebo zamotaná řídicí šňůra

Nejprve odbrzdíme druhou řídící šňůru čímž zabráníme případné rotaci, a pak řídíme padák pomocí zadního popruhu a funkční řídicí šňůry. Jestliže se nám zamotá řídící šňůra do šňůr, pokusíme se ji vymotat, a pokud se nám to nepodaří, řídíme zadními popruhy. V případě rotace vrchlíku a nemožnosti bezpečného přistání provedeme v bezpečné výšce nad 800 m (min 600m) odhoz hlavního padáku a otevření záložního padáku. Podíváme se na oba uvolňovače, uchopíme uvolňovač odhozu pravou rukou, uvolňovač záložního padáku levou rukou, pevně je stiskneme, zakopneme nohy, vytrhneme uvolňovač odhozu a vytáhneme jej na délku.ruky, poté vytrhneme uvolňovač záložního padáku a vytáhneme jej na délku ruky.

Zvláštní situace vzniklé při otevírání záložního padáku

Vždy po odhozu a otevření záložního padáku musíme opět provést automatické úkony (kontrola vrchlíku, případné odstranění závady, kontrola prostoru) a navést záložní padák na cíl, případně do náhradního prostoru.

Zastíněni pružinového výtažného padáčku

Může nastat při dokonalém obtékání těla proudem vzduchu. V této situaci je nutno změnit polohu těla tak, aby se padáček dostal mimo zastínění a mohl plnit svoji funkci. Stačí pořádně zakopnout nohy tak, aby se tělo naklonilo po nohách dolů.

Šňůra přes vrchlík na záložním padáku

V případě této závady se pověsíme na levou nebo pravou stranu volných konců - tam kde je šňůra blíž okraji vrchlíku a šňůru setřepeme.

Záložní padák se otevřel k hlavnímu

Tato závada může být způsobena uvolněním uvolňovače, prasknutím zavíracího očka záložního padáku, otevřením hlavního padáku v malé výšce (přístroj otevře záložní). Pokud je záložní padák 100% funkční, tak provedeme odhoz hlavního padáku. Pokud je záložní padák zdeformován a hlavní je funkční, tak se ho snažíme přitáhnout pomoci jedné až dvou šňůr, zmuchlat ho mezi kolena a přistát za zvýšené opatrnosti na hlavním padáku. Při takovémto přistání se vyvarujeme prudkým manévrům.

Přistání na obou padácích je velmi nebezpečné, protože křídlo se většinou nesnese s kulatým padákem (rozdílné vlastnosti) a začne se kolem něj omotávat. Při této závadě musíme reagovat velmi rychle, ale každopádně s rozvahou. Pokud zvolíme špatně, třetí padák už nemáme.

Srážka s druhým parašutistou

Po otevření padáku je potřebné se co nejdříve zorientovat v okolí, a tím se vyhnout možné srážce s ostatními parašutisty. Dodržovat zásadu nejdříve se podívat a pak zatáčet. Jestliže je srážka již nevyhnutelná roztáhneme ruce a nohy, abychom se nezamotali do šňůr nebo vrchlíku. V případě zamotání a nefunkčnosti padáků provede odhoz hlavního padáku ten, kterého padák je méně funkční, případné postupně oba dva. Parašutisté se snaží navzájem komunikovat.

Je potřebné si uvědomit, že každá závada může být jiná, a proto je nutné každou závadu posuzovat individuálně. Důležité je si uvědomit, jestli padáme částečně stabilizovaným volným pádem nebo na naplněném vrchlíku či nad sebou nemáme vůbec nic. Podle toho zjistíme, zda je potřebné otevřít záložní padák hned nebo se můžeme pokusit vzniklou závadu odstranit. Nejdůležitější je se rychle rozhodnout, protože čas je v tomto případě velmi relativní veličina.

Přistání na překážky na záložním padáku

Přistání na stromy

V případě přistání na stromy je potřebné padák přibrzdit na padesát procent. V tomto režimu částečně snížíme dopřednou rychlost a v případě, že bychom se na stromě nezachytili, můžeme ještě bezpečné přistát. Před přistáním si chráníme tvář lokty, které držíme před tváří a nohy držíme pevně u sebe a pod sebou.

Přistání do vody

Opět padák přibrzdíme na padesát procent a snažíme se přistávat proti větru tak, aby padák jel neustále mírné dopředu a při přistáni nás nezakryl. Po přistáni na vodní hladinu se v první řadě snažíme odplavat od padáku, abychom se do něj nezamotali, potom rozepneme postroj a snažíme se doplavat ke břehu. Pokud by nás vrchlík přikryl opatrně se ho snažíme podplavat tak, abychom se nezachytili do šňůr. Při přistáni dáváme pozor na plovoucí překážky a kameny v mělké vodě.

Přistáni na střechu

Při přistání na střechu se snažíme zachytit a udržet se na ni. Přistáváme s nohami pevné spojenými pod sebou a dáváme pozor, abychom se neporanili.

Přistání na kolmou stěnu

Při přistání na stěnu se odrážíme spojenýma nohama jako při slaňování. Vyhýbáme se oknům a předmětům, o které bychom se mohli poranit.

Přistání na dráty

Elektrické nebo telefonní dráty jsou z výšky velmi špatné rozeznatelné. Každopádně se snažíme udělat vše pro to, abychom se jim vyhnuli, protože je to nejhorší možná překážka. Pokud to nestihneme, dáme nohy k sobě a snažíme se vyhnout kontaktu s dvěma dráty na jednou. Odrážíme se směrem ven. Jestliže zůstaneme viset na drátech, počkáme na pomoc a raději se nepokoušíme slézat sami, pokud nejsme nízko nad zemi.